Rozšířená definice:
Zástavní právo je věcné právo k cizí věci, které slouží k zajištění dluhu pro případ, že dlužník (zástavní dlužník) nesplní svůj závazek řádně a včas. Jeho podstatou je, že věřitel (zástavní věřitel) se může uspokojit z výtěžku zpeněžení zástavy, pokud dluh není splněn. Zástavní právo tak poskytuje věřiteli jistotu, že jeho pohledávka bude alespoň částečně uhrazena z majetku dlužníka.

Zástavou může být jakákoli věc způsobilá být předmětem občanskoprávních vztahů, tedy movitá i nemovitá, hmotná i nehmotná, včetně pohledávek, podílů v obchodních korporacích, cenných papírů, ochranných známek nebo zemědělských skladních listů. Podmínkou je, aby byla obchodovatelná, tedy zpeněžitelná v případě nesplnění dluhu.

Zástavní právo může vzniknout dobrovolně – na základě smlouvy o zástavě, nebo nuceně – rozhodnutím soudu či jiného orgánu veřejné moci (např. při exekuci). U věcí zapisovaných do veřejných seznamů (např. katastru nemovitostí) vzniká zástavní právo až zápisem do tohoto seznamu. Zvláštním typem je budoucí zástavní právo, které se sjednává ještě předtím, než se zástavce stane vlastníkem zástavy – právo však vznikne až nabytím vlastnictví k dané věci.

Mezi další formy patří:

vespolné zástavní právo, kdy je pohledávka zajištěna více zástavami a věřitel se může uspokojit z kterékoliv z nich,

zastavení cizí věci – možné jen se souhlasem jejího vlastníka,

podzástavní právo, kdy je zastavena již zastavená pohledávka,

uvolněné zástavní právo, které umožňuje nahradit zaniklou zástavu novou bez výmazu z rejstříku.

Zástavní smlouva musí určit zajišťovaný dluh a zástavu tak, aby bylo možné je jednoznačně identifikovat. Zajištění se může vztahovat i na příslušenství, přírůstky a plody zástavy, pokud to smlouva nevylučuje.

Pokud dlužník nesplní svůj závazek, může věřitel přistoupit k výkonu zástavního práva – tedy ke zpeněžení zástavy. To může proběhnout různými způsoby: prodejem z volné ruky, veřejnou soutěží, dražbou nebo dohodou o propadnutí zástavy (tzv. propadná zástava). Věřitel je povinen oznámit zástavnímu dlužníkovi, že přistoupil k výkonu zástavního práva, a po uplynutí zákonné lhůty může přistoupit ke zpeněžení.

Zástavní právo zaniká zejména:

splněním zajištěné pohledávky,

zánikem samotné zástavy,

uplynutím sjednané doby,

dohodou o zániku závazku nebo výmazem z veřejného rejstříku.

Zástavní právo se uplatňuje typicky u hypotečních úvěrů, kde banka získává právo uspokojit svou pohledávku z prodeje zastavené nemovitosti, pokud dlužník přestane splácet úvěr. Věřitel se tak chrání před ztrátou i při poklesu hodnoty zástavy.

Praktický význam:
Zástavní právo představuje základní nástroj zajištění závazků v obchodním i občanském právu. Chrání věřitele, aniž by ho opravňovalo k přímému výkonu vlastnických práv k zástavě, a zároveň motivuje dlužníka k řádnému splnění dluhu.