U některých sporů nejde ani tak o fotovoltaiku, peníze nebo paragrafy. Jde o nervový systém podnikání.

Protože podnikání stojí na jedné tiché dohodě se státem: když dnes udělám věc podle pravidel, zítra mi nikdo nezmění „hřiště“ tak, aby se z legálního kroku stal delikt.

Přesně to bylo jádro sporu v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 9. 2024 (sp. zn. 10 As 158/2024 – 45) mezi ALSOL s.r.o. a Státní energetickou inspekcí.

A NSS v tom byl nezvykle přímočarý:

pravá retroaktivita není náplast na neefektivní zákon. A už vůbec ne univerzální klíč k „nápravě“ minulosti.

1. O co šlo v lidské řeči (a proč je to důležité i mimo energetiku)

ALSOL provozuje fotovoltaickou elektrárnu. Historicky se řešilo, zda byla elektrárna připojena do sítě ještě v roce 2009, nebo až v lednu 2010. 

To není detail – v tehdejších režimech podpory to mohlo dělat zásadní rozdíl ve výkupní ceně.

Podle popisu věci:

• FVE se nepodařilo připojit do konce roku 2009, připojena byla 11. 1. 2010.

• Přesto byla uzavřena smlouva o podpoře (s povinně vykupujícím) s cenou, jako by šlo o režim roku 2009.

• Inspekce později řekla: „Čerpali jste podporu v nesprávné výši, vraťte ji.“

• A šlo o částku v řádu stovek tisíc až cca 1 milionu Kč za roky 2013–2017 (správní orgány částku v řízení upravovaly).

Teď přichází klíčový moment:

V době, kdy k údajnému „neoprávněnému čerpání“ mělo docházet, § 51 zákona o podporovaných zdrojích energie (zákon č. 165/2012 Sb., POZE) spojoval povinnost vrátit podporu s podmínkou spáchání správního deliktu / přestupku.

Jenže od 1. 1. 2022 se § 51 změnil: povinnost vracet podporu se rozšířila i na situace, kdy „nevzniklo právo“ nebo došlo k čerpání „v nesprávné výši“, bez nutné vazby na přestupek.

A přesně to udělala Inspekce:

na staré roky aplikovala nové znění.

To je učebnicový příklad pravé retroaktivity v neprospěch adresáta.

2. Proč NSS začal „nudně“: přezkoumatelnost a jak moc toho musí soud napsat

Rozsudek je zajímavý i procesně. Inspekce v kasační stížnosti tvrdila, že krajský soud byl nepřezkoumatelný – prý jen ocitoval Ústavní soud a hotovo.

NSS to odmítl a vyslovil praktickou větu, která se hodí do každého sporu: Soud se musí vypořádat s každým žalobním bodem, ale nemusí u každého psát román.

Někdy stačí:

• odkaz na kogentní znění zákona,

• odkaz na ustálenou judikaturu („není důvod se odchýlit“),

• nebo ztotožnění se s argumentací účastníka bez opakování.

Tohle je důležité pro praxi: pokud protistrana staví obranu na tom, že „soud málo psal“, NSS říká: málo psaní ≠ automaticky nepřezkoumatelnost, pokud je logika jasná.

3. Pravá vs. nepravá retroaktivita: ten rozdíl, na kterém padají miliony

V rozsudku NSS přehledně vykládá rozdíl:

• Nepravá retroaktivita (retrospektiva): vznik vztahu se posuzuje podle staré úpravy, ale od účinnosti nové úpravy se už řídí novou. Typicky přípustná.

• Pravá retroaktivita: nový zákon zpětně mění právní následky minulých jednání nebo zpětně „vytvoří“ závadnost tam, kde dříve nebyla. Zásadně nepřípustná.

A NSS přidává ústavní rovinu:

• čl. 1 odst. 1 Ústavy (právní stát),

• a hlavně čl. 40 odst. 6 Listiny (v trestání: posuzuje se dle zákona účinného v době činu; pozdější jen když je příznivější).

Ano – NSS otevřeně říká: nejde o správní trestání v úzkém smyslu, ale jde o vrchnostenský zásah státu do právní sféry adresáta, a proto je na místě velmi restriktivní přístup k pravé retroaktivitě.

To je podstatné: stát nemůže obejít zákaz retroaktivity jen tím, že opatření nazve „vrácení podpory“, a ne „sankce“.

4. Co přesně se změnilo v § 51 POZE – a proč to byl problém

NSS porovnává znění § 51 POZE v čase.

Do 31. 12. 2021 (v různých verzích) platilo, že „neoprávněné čerpání“ bylo navázáno na spáchání deliktu / přestupku.

Od 1. 1. 2022 už ne: nově stačí, že

• nevzniklo právo na podporu (podle zákona nebo předchozích předpisů), nebo

• došlo k čerpání v nesprávné výši.

A NSS říká to klíčové: Kdyby se použilo znění účinné v době jednání, nešlo by vůbec posoudit věc jako neoprávněné čerpání s povinností vracet, protože chyběla zákonná podmínka: přestupek.

Tedy: nové znění bylo přísnější a bylo aplikováno zpětně.

5. „Veřejný zájem“ není univerzální klíč na retroaktivitu

Inspekce argumentovala jednoduše: jde o veřejné prostředky, musí se vrátit, jinak to bude „zablokované“ a nespravedlivé.

NSS odpovídá skoro až didakticky:

• veřejný zájem na vymáhání peněz existuje,

• ale stejně tak existuje veřejný zájem na dodržení základních principů právního státu: stabilita práva, předvídatelnost, právní jistota, zákaz retroaktivity.

A přidává varování, které by mělo viset na nástěnce každého regulátora: Kdyby šlo retroaktivitu ospravedlnit „veřejným zájmem“, šlo by to skoro vždy.

A tím by se zákaz retroaktivity vyprázdnil.

6. Legitimní očekávání: když se ptáte dopředu, a stejně vás potrestají zpětně

Jedna z nejsilnějších částí rozsudku je faktická.

NSS upozorňuje, že správní orgány nepřihlédly k tomu, že žalobkyně:

• aktivně zjišťovala, jaké ceny má fakturovat (rok 2009 vs. 2010),

• byla ubezpečena povinně vykupujícím, že má účtovat ceny pro rok 2009,

• vycházela ze smlouvy.

Tohle není romantika. To je právní opravdu silný právní argument.

Protože legitimní očekávání a důvěra ve stálost právního řádu nejsou abstraktní. 

Vznikají a trvají v e-mailech, dotazech, zápisech z jednání a ve smlouvách.

A NSS říká jasně: připustit pravou retroaktivitu by v takové situaci narušilo důvěru adresáta v právo.

7. „Zákonodárce mohl jednat dřív“: argument, který pálí

Další tvrdý bod:

§ 51 POZE byl novelizován opakovaně. Podmínka deliktu / přestupku tam byla až do roku 2022.

NSS se ztotožňuje s krajským soudem: Pokud byl zákonodárce nespokojen, mohl to změnit dřív.

Ale nemůže se to „dohánět“ tím, že správní orgán začne aplikovat přísnější pravidla zpětně.

Tahle věta má přesah do desítek dalších oblastí regulace.

8. Nejostřejší věta rozsudku: retroaktivita není nástroj na „opravu chyb“

NSS to pojmenuje bez obalu:

Pravá retroaktivita nesmí být nástrojem, který slouží k napravení (údajných) „chyb“ zákonodárce.

A připuštění retroaktivity by musely odůvodnit zvlášť výjimečné okolnosti.

A když Inspekce argumentačně sahala po Ústavním soudu (Pl. ÚS 21/96 a historických extrémech typu norimberské procesy / retribuce), NSS to označil za nepatřičné až nevkusné.

To je v judikatuře dost výjimečný tón. A o to víc to rezonuje.

9. Pro podnikatele: co si z toho odnést, aby to nebyl „hezký rozsudek“, ale štít

Teď to praktické. Pokud podnikáte v regulovaném oboru (energetika, dotace, veřejná podpora, doprava, zdravotnictví, finance…), tenhle rozsudek není „energetická specialita“. Je to checklist.

9.1 Udělejte si „důkazní polštář“ k legitimnímu očekávání

Kdykoli se opíráte o:

• výklad úřadu,

• stanovisko regulátora,

• sdělení povinného partnera (např. povinně vykupujícího),

• metodiku, která se pak změní,

Zakládejte si je. Ne jednou. Pravidleně a systematicky.

Prakticky:

• e-mailové dotazy a odpovědi,

• zápisy z jednání,

• interní rozhodnutí, proč jste postupovali takto,

• verze smluv a příloh v čase.

Když přijde „po letech“ zásah, často vyhrává ten, kdo umí přesně ukázat:  ptal jsem se, ověřoval jsem, spoléhal jsem legitimně.

9.2 Hlídejte si, jaký režim se na vás aplikuje (a kdy)

Nejčastější chyba v praxi není „porušení práva“. Je to Vaše pasivita:

• úřad použije novější znění,

• vy to necháte být, protože „nějak to zdůvodní“,

• a až u soudu zjistíte, že to bylo celé o čase.

Tady NSS staví velkou ceduli: časová působnost normy není detail, a je důležitým aspektem k posouzení.

9.3 Pokud je ve hře vracení podpory/peněz: ptejte se, zda nejde fakticky o sankční povahu

I když nejde formálně o přestupek, dopad může být srovnatelný.

NSS naznačuje, že u vrchnostenských zásahů do majetku je třeba být u retroaktivity přísný. To je argumentační linie, která může pomoct i mimo POZE.

10. Pro regulátory a úřady: co ten rozsudek říká mezi řádky (a proč je to prevence průšvihů)

Pokud jste na straně veřejné moci, tenhle rozsudek je také návod – jen nepříjemný:

1. Nezakládejte zpětné povinnosti na pozdější novele, pokud zákon výslovně neřeší přechod.

2. Nezachraňujte slabou oporu zákona “veřejným zájmem”. NSS říká: to nestačí.

3. V argumentaci retroaktivity nepoužívejte historické extrémy jako beranidlo. Může se to obrátit proti vám.

13. Závěr: co je na tom nejdůležitější

Tenhle rozsudek není o tom, jestli je „správné“ vracet podporu. Je o tom, jak stát smí (a nesmí) dosáhnout svého cíle.

NSS říká:

• pravidla musí být předvídatelná,

• adresát se musí umět podle práva zařídit,

• a když zákon dlouho nefungoval, není řešení „přitvrdit zpětně“.

A to je dobrá zpráva pro každého, kdo plánuje investice, cashflow a smlouvy v prostředí regulace.

Protože bez právní jistoty je i dobré podnikání jen drahá sázka.