I. Podstata sporu

Pojišťovna (žalobkyně) požadovala po bývalém obchodním zástupci vrácení tzv. storno provizí, tedy odměn za pojistné smlouvy, které byly následně předčasně ukončeny.

Obchodní zástupce se bránil s tím, že pojišťovna mu nepředala výkazy o dlužné provizi dle § 2506 odst. 1 o. z., a proto podle něj její nárok nebyl splatný.

Soud prvního stupně mu dal za pravdu a žalobu zamítl jako předčasnou.
Odvolací soud naopak rozhodl ve prospěch pojišťovny – a Nejvyšší soud jeho závěry potvrdil.

II. Jaké povinnosti stanoví zákon

• § 2504 o. z. – stanoví vznik práva na provizi: obchodnímu zástupci vzniká právo, jakmile je obchod uzavřen a splněn.

• § 2505 o. z. – určuje splatnost provize: nejpozději poslední den měsíce následujícího po skončení čtvrtletí, ve kterém právo vzniklo.

• § 2506 o. z. – ukládá zastoupenému povinnost předat výkaz o dlužné provizi, který obsahuje údaje potřebné pro ověření výše odměny.

Smyslem tohoto ustanovení je vyrovnat informační asymetrii – obchodní zástupce musí mít možnost zkontrolovat, zda mu provize náleží.

Neznamená to však, že by splatnost provize nebo její vrácení byla na předání výkazu jakkoliv závislá.

III. Jak Nejvyšší soud rozhodl

1. Eurokonformní výklad § 2506 o. z.

Ustanovení § 2506 odst. 1 o. z. vychází z čl. 12 Směrnice 86/653/EHS, která upravuje postavení obchodních zástupců.

Nejvyšší soud zdůraznil, že podle směrnice i zákona:

Zastoupený je povinen předat výkaz o dlužné provizi nejpozději do konce měsíce po čtvrtletí, ve kterém vzniklo právo na provizi, nikoliv až když se provize stane splatnou.

Tedy:

• vznik práva na provizi – § 2504 o. z.

• splatnost – § 2505 o. z.

• výkaz – § 2506 o. z.

Tato tři ustanovení fungují vedle sebe, nikoli podmíněně.

2. Nezávislost splatnosti na výkazu

Nejvyšší soud odmítl výklad, že bez výkazu by provize nebyla splatná.

Zákon žádnou takovou vazbu nestanoví a účelem výkazu je informovat, nikoli zdržet placení.

„Splatnost provize nastává nezávisle na předání výkazu dlužné provize.“

Tento závěr platí i obráceně – tedy i pro nárok zastoupeného na vrácení neoprávněně vyplacené provize (tzv. storno provize).

Také tento nárok je splatný podle obecných pravidel (§ 1958 odst. 2 o. z.) – tedy ihned po výzvě věřitele, nikoli až po doručení výkazu.

IV. Proč na tom záleží

Rozhodnutí má významný dopad pro praxi zejména:

• pojišťoven, investičních společností či distributorů finančních produktů,

• ale i dalších podniků využívajících obchodní zástupce s provizním systémem.

Klíčová myšlenka:

Povinnost vystavit výkaz o dlužné provizi má informační funkci, nikoliv podmínku splatnosti.

Pokud zastoupený výkaz nepředá, dopouští se porušení zákona, které může mít jiné následky (např. nárok zástupce na jeho vydání nebo náhradu škody),
ale nemůže tím zdržet nebo oddálit splatnost svých peněžních závazků.

V. Co z rozhodnutí plyne pro praxi firem

Nepodceňujte evidenci a výkazy.

I když jejich nepředání neblokuje splatnost, může vyvolat nároky druhé strany.
Doporučuje se mít systém pravidelných výkazů (čtvrtletně, elektronicky).

Smluvně upravte „storno provize“.

Nejvyšší soud potvrdil, že tyto případy mohou být smluvně definovány a splatnost může být stanovena odchylně – ale pouze výslovnou dohodou.

Jednejte bez zbytečných odkladů.

Pokud má obchodní zástupce vrátit provizi, povinnost k plnění vzniká okamžikem výzvy, nikoliv po doručení výkazu.

Výklad ve prospěch zástupce.

Ustanovení o splatnosti provize (§ 2505–2506 o. z.) jsou relativně kogentní a nelze je měnit v jeho neprospěch (§ 2519 odst. 2 o. z.).

VI. Závěr Nejvyššího soudu

Nepodmiňuje-li zákon předáním výkazu o dlužné provizi splatnost práva obchodního zástupce na provizi, musí obdobně platit, že splatnost práva zastoupeného požadovat vrácení provize není závislá na předání tohoto výkazu.

Žaloba pojišťovny byla tedy oprávněná a Nejvyšší soud zamítl dovolání obchodního zástupce.

Tři hlavní poznatky

1. Výkaz o dlužné provizi není podmínkou splatnosti.
   Slouží pouze k informování a kontrole.

2. Splatnost provize i storna se řídí zákonem, nikoli doručením výkazu.

3. Zákon chrání obchodního zástupce – výklad ve prospěch slabší strany.