Jeden detail v projektu. Jedno opomenutí. Jedna trasa, která v dokumentaci chybí.

A pak reálný svět: výpadek spojení, přerušený optický kabel, oprava výměnou celého úseku a faktura za 797 543 Kč (bez DPH) – materiál, doprava, práce. K tomu úrok z prodlení 9,75 % ročně od 27. 5. 2019.

Tohle není teorie. To je jádro sporu, který Nejvyšší soud uzavřel rozsudkem sp. zn. 25 Cdo 3086/2024 ze dne 27. 11. 2025.

A ten rozsudek má jednu větu, která je pro praxi výbušná: Projektantská s.r.o. odpovídá za škodu způsobenou vadnou projektovou dokumentací, i když ji fyzicky zpracoval její společník – autorizovaný projektant.

Příběh jedné chybějící trasy

Ve sporu šlo o škodu na optickém kabelu žalobkyně v Brně, v úseku Botanická – Královo Pole. 

K přerušení došlo při zemních a výkopových pracích, které prováděla 1. žalovaná v rámci sanace havarijního sesuvu komunikace Kociánka. Pracovala podle projektové dokumentace od 2. žalované – projektantské společnosti.

Klíčový fakt: 2. žalovaná do projektové dokumentace nezakreslila vedení trasy optického kabelu, ač měla mít k dispozici digitální technickou mapu města Brna obsahující trasy inženýrských sítí včetně kabelu.

Výsledek: kabel byl přerušen. Oprava nebyla „lokální záplata“ – šlo o výměnu celého úseku a náklady se sečetly na 797 543 Kč.

A teď přichází otázka, kterou v praxi řeší každý, kdo někdy viděl škodu na inženýrských sítích: Kdo to zaplatí? Zhotovitel? Projektant? Projektantská firma? Všichni?

Dva škůdci, jeden poškozený – a právo 

volby

Soudy nižších stupňů uložily oběma žalovaným povinnost plnit společně a nerozdílně. 

V odůvodnění zaznělo prakticky nejdůležitější pravidlo pro poškozené:

Poškozený má právo si zvolit, koho ze škůdců bude žalovat, a je pak na nich, jak se následně mezi sebou vypořádají.

To je v praxi zásadní: poškozený si vybírá „nejvymahatelnější kapsu“, ne „morálního 

viníka“.

Co se řešilo u Nejvyššího soudu: 3 hlavní témata

Dovolání otevřelo tři směry:

1) Je optická síť nemovitá věc?

Dovolatelky tvrdily, že jde o závlačný kabel v HDPE chráničce, který lze vyjmout, a tedy nejde o nemovitou věc.

Nejvyšší soud ale akcentoval rozlišení:

• optický kabel jako materiál (movitá věc), versus

• optický kabel zabudovaný do sítě (součást sítě), a jako celek síť elektronických komunikací (liniová stavba) – nemovitá věc.

Výslovně zdůraznil, že povahu věci movité/nemovité může mít jen věc jako celek, ne její součást.

2) „Neúplná apelace“ a poučovací povinnost (§ 118a o. s. ř.)

Žalované namítaly, že odvolací soud „prolomil“ pravidla a umožnil žalobkyni doplnit dokazování k výši škody až v odvolání.

Nejvyšší soud postavil závěr na tom, že poučovací povinnost podle § 118a o. s. ř. je objektivní a když je potřeba, odvolací soud má vadu zhojit i po koncentraci, pokud jde o nápravu nedostatku poučení (a tedy nejde o „zakázané nové důkazy“ v tom smyslu, jak tvrdily dovolatelky).

3) Nejdůležitější: pasivní legitimace projektantské s.r.o.

A tady se láme chleba.

1. žalovaná tvrdila: podle stavebního zákona a autorizačního zákona odpovídá za projekt „projektant“ = fyzická osoba, tedy její společník, ne ona jako právnická osoba.

Nejvyšší soud to odmítl.

Klíčový právní závěr, který mění praxi

Nejvyšší soud vyšel z toho, že právní úprava počítá s tím, že vybrané činnosti ve výstavbě mohou vykonávat jak fyzické osoby, tak právnické osoby, pokud je výkon zajištěn autorizovanými osobami.

A teď ta věta, kterou si zapamatujte: Jestliže autorizované fyzické osoby – společníci s.r.o. – vykonávají činnost jménem společnosti a na její účet, pak se pochybení společníka vedoucí ke vzniku újmy přičítá obchodní společnosti.

Dovětek v § 15c odst. 2 („odpovědnost autorizovaných osob není dotčena“) Nejvyšší soud vyložil tak, že:

• připouští souběžnou odpovědnost fyzické autorizované osoby,

• ale nevylučuje odpovědnost společnosti, pokud splňuje podmínky autorizovaného subjektu.

Jinak řečeno:  může odpovídat projektant i firma. Nejde o „buď–anebo“.

A finální právní věta rozsudku:

Společnost s ručením omezeným, jejímž předmětem podnikání je projektová činnost v investiční výstavbě, je povinna nahradit škodu vzniklou v příčinné souvislosti s vadou projektové dokumentace, kterou vyhotovil její společník (autorizovaný projektant).

Proč je to pro byznys tak zásadní (bez teorie, jen důsledky z judikátu)

1) „Úniková věta“ přestává fungovat

V praxi se často spoléhá na konstrukci: „za projekt odpovídá autorizovaná osoba“.
Tenhle rozsudek říká: nepoužijete to k tomu, abyste z odpovědnosti vyvlékli projektantskou s.r.o.

2) Poškozený si vybere, koho bude žalovat

A když je ve hře společná a nerozdílná odpovědnost, ekonomická realita je jednoduchá: poškozený často míří na toho, kdo je „nejjistější“ z hlediska vymahatelnosti.

3) Odpovědnost firmy „nastupuje vždy“

Nejvyšší soud v obecné rovině zdůraznil, že i když existuje odpovědnost pomocné osoby, odpovědnost hlavní osoby nastupuje vždy – a u projektantské s.r.o. není vyloučena tím, že práci fakticky udělal společník.

Závěr: jeden rozsudek, jedna změna mindsetu

Tenhle judikát není o optickém kabelu.

Je o tom, že projektantská společnost není jen „administrativně/právní obal“ kolem autorizované osoby. Pokud vykonává projektovou činnost jako podnikání a autorizovaná osoba jedná „za ni“, odpovědnost firmy zůstává ve hře.

A pokud jste manažer nebo podnikatel ve výstavbě, tohle je přesně ten typ rozhodnutí, které se nečte kvůli paragrafům – ale kvůli tomu, že vám může ušetřit (nebo stát) stovky tisíc.