1. Všichni chtějí spravedlnost. Ale každý jinak.

Smrt jednoho z manželů nezanechá jen prázdné místo v rodině.

Zanechá i společné jmění manželů, které musí být vypořádáno.

A právě tady vzniká konflikt.

Pozůstalý manžel chce jistotu.

Dědicové chtějí majetek.

Soud chce „funkční řešení“.

Jenže funkční neznamená správné.

2. První pravidlo, které soud nesmí přeskočit

Zákon je v tomto bodě nekompromisní: Vypořádání SJM po smrti má přednostně proběhnout dohodou.

Teprve když se pozůstalý manžel a dědicové nedohodnou, a žádné jiné zákonné „vodítko“ neexistuje, může soud rozhodnout autoritativně.

Soud tedy není první volbou.

Je pojistkou selhání dohody.

3. Co soud vlastně vypořádává – a co ne

Cílem vypořádání není:

• potrestat „nepohodlného“ dědice,

• zjednodušit si práci,

• ani zahladit historické převody v katastru.

Cílem je jediné:

• oddělit majetek, který patří do pozůstalosti, od majetku, který zůstává pozůstalému manželovi,

• a rozdíl případně vyrovnat náhradovou pohledávkou.

Nic víc. Nic míň.

4. Rovné podíly neznamenají libovolné řešení

Ano, zákon vychází z rovnosti podílů manželů.

Ale pozor: 

Rovnost hodnot ≠ libovůle ve způsobu vypořádání

Soud si nemůže říct: „Dám jednomu všechno a ostatním pošlu peníze. Hotovo.“

Takový postup:

• není automatický,

• není univerzální, a

• není vždy spravedlivý.

5. Judikatura říká: okolnosti jsou klíčové

Nejvyšší soud jasně připomíná, že:

• způsob vypořádání musí odpovídat konkrétním okolnostem,

• soud má zohlednit postoje účastníků,

• a má usilovat o racionální a spravedlivé řešení, nikoli jen technicky jednoduché.

Jinými slovy:

Soud nemá „optimalizovat proces“.

Má řešit spravedlnost.

6. Největší chyba: ignorovat vůli zůstavitele

Tady přichází zásadní zlom.

Pokud zůstavitel:

• výslovně projevil vůli,

• aby konkrétní dědicové nabyli movitý a nemovitý majetek,

pak:

není v souladu s touto vůlí,  aby jim soud místo věcí přiznal pouze náhradovou pohledávku.

Ani kdyby byla „férová“.
Ani kdyby byla „rychlá“.
Ani kdyby byla „praktická“.

Vůle zůstavitele není dekorace rozhodnutí. Je to jeho zásadní přání, které se má respektovat.

7. Přednost rozdělení majetku má hranice

Ano, soudní praxe dlouhodobě preferuje:

• rozdělení majetku mezi pozůstalého manžela a dědice,

• před vznikem podílového spoluvlastnictví.

Ale:  Tato preference platí až tehdy, když:

• neexistuje dohoda,

• neexistuje závěť jako vodítko,

• a soud musí improvizovat v rámci zákona.

Jakmile zde existuje poslední vůle zůstavitele, improvizace končí.

8. Co tím Nejvyšší soud skutečně říká

Rozhodnutí Nejvyšší soud České republiky v usnesení sp. zn. 24 Cdo 2071/2024 vysílá jasný signál:

• soud nesmí nahrazovat závěť „rozumnějším řešením“,

• náhradová pohledávka není univerzální náplast,

• a vypořádání SJM není účetní operace, ale právní akt s hlubokým dopadem.

9. Praktický dopad pro rodiny i právníky

Pokud řešíte:

• vypořádání SJM po smrti,

• sporné dědictví,

• nebo situaci, kdy soud „přikazuje majetek jinam, než zůstavitel chtěl“,

pak tohle rozhodnutí říká jediné:

Nejde jen o hodnotu.

Jde o respekt.

3 hlavní poznatky

• Dohoda má vždy přednost před soudem.

• Náhradová pohledávka nesmí popřít závěť.

• Vůle zůstavitele je silnější než procesní pohodlí.