závazkový vztah kvazideliktní povahy spočívající v nabytí majetkového prospěchu bez právem uznaného důvodu – § 2991 a násl. o. z.

časový požadavek pro přijetí ústní nabídky; povinnost reagovat bezprostředně po přiměřené době – § 1734 o. z.

viz zákaz bezohlednosti.

vlastnost smlouvy, kdy jedna strana poskytuje plnění bez protiplnění; interpretační pravidlo dle § 1747 o. z.; § 484 o. z.

porušení zásady monogamie; zákonná překážka manželství – § 674 o. z.; § 194 tr. zákoníku.

ústřední princip rodinného práva – § 5 zák. o sociálně-právní ochraně dětí.

místo, kde se osoba zdržuje s úmyslem žít trvale; fikce bydliště dle § 80 o. z.

místnost nebo soubor místností určených k bydlení; samostatný funkční celek – § 136 odst. 1, § 744 a násl., § 1158 a násl., § 2235 a násl. o. z.

referenční byt pro určení obvyklého nájemného – § 2246 odst. 2 o. z.

viz jednotka.

faktické úkony zachovávající funkční stav věci; v nájmu provádí nájemce – § 2207, 2213 o. z.

Označení, které sice není zapsáno v rejstříku, ale díky intenzivnímu užívání může být chráněno proti zneužití – zejména v právních systémech typu angloamerického „common law“.

Běžný obchodní styk představuje soubor obvyklých a úplatných právních jednání podnikatele, která činí v rámci svého závodu a oboru podnikání. Jde o takové úkony, které odpovídají tomu, co je v daném odvětví běžnou obchodní praxí. Právní základ: § 1752 odst. 1 občanského zákoníku (o. z.); § 13, § 57, § 255 odst. 2, § 310 zákona o obchodních korporacích (z. o. k.). Podstatou pojmu je hranice mezi „běžným“ a „mimořádným“ obchodem. Běžný obchodní styk zahrnuje transakce, které podnikatel uzavírá při své činnosti pravidelně (např. prodej zboží, objednávky materiálu, poskytování služeb). Mimořádný obchodní styk znamená právní jednání, které z obvyklé činnosti vybočuje, např. prodej zásadní části majetku mimo hlavní obor podnikání. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 9. 2022, sp. zn. 24 Cdo 3166/2021, není charakter běžného obchodního styku vyloučen ani tehdy, je-li kupní smlouva uzavřena prostřednictvím interního informačního systému, do něhož mají přístup pouze obchodní partneři (např. importér a jeho síť dealerů). Rozhodující je, zda se takový způsob uzavírání smluv v daném oboru běžně používá. V případě prodeje nových automobilů mezi importérem a dealerem jde o zcela typický postup, a tedy o běžný obchodní styk ve smyslu § 1109 písm. b) o. z. Soud zároveň zdůraznil, že i v takových případech může být po nabyvateli vyžadována tzv. investigativní povinnost – tedy přiměřená míra ověření, zda převodce je skutečně oprávněn věc převést. Tato povinnost chrání princip dobré víry a hraje roli při posuzování, zda kupující mohl nabýt vlastnictví od nevlastníka. Závěry z rozhodnutí: Běžný obchodní styk nelze omezovat jen na transakce s širokou veřejností. Může jít i o uzavírání obchodů v uzavřeném systému (např. dealerské portály, interní B2B sítě), pokud odpovídají běžnému fungování podnikání. Posouzení, zda jde o běžný obchodní styk, vždy závisí na okolnostech konkrétního případu – zejména na povaze předmětu obchodu, oboru podnikání převodce i nabyvatele, obvyklé ceně a podmínkách transakce, a způsobu, jakým se v daném odvětví obchody běžně uzavírají. Dobrá víra nabyvatele se neposuzuje formálně, ale podle toho, zda při obvyklé opatrnosti mohl mít pochybnost o oprávnění převodce. Příklad z praxe: Importér vozidel FORD prodával nové vozy svým autorizovaným dealerům prostřednictvím interního systému, který byl přístupný jen těmto subjektům. Nejvyšší soud uznal, že i takový uzavřený způsob obchodování je běžný obchodní styk, protože jde o standardní distribuční mechanismus v automobilovém odvětví. Shrnutí: Běžný obchodní styk podle § 1109 písm. b) o. z. zahrnuje veškeré úplatné právní jednání podnikatele, které odpovídá jeho obvyklému provozu a praxi v daném oboru. Není rozhodující forma uzavření smlouvy (např. interní systém nebo platforma), ale to, že jde o transakci běžnou v rámci činnosti podnikatele. Při pochybnostech o oprávnění převodce je na nabyvateli, aby prokázal dobrou víru, což může zahrnovat i přiměřenou kontrolu okolností převodu. Právní odkazy: § 1109 písm. b), § 7, § 1752 občanského zákoníku; rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 24 Cdo 3166/2021; § 196a odst. 4 obchodního zákoníku; usnesení NS ze dne 26. 11. 2020, sen. zn. 29 ICdo 144/2018. Tři klíčové poznatky: Běžný obchodní styk může probíhat i v uzavřeném systému. Nabyvatel v dobré víře je chráněn, pokud jedná v rámci běžné praxe svého oboru. K zachování dobré víry může být nutná přiměřená ověřovací (investigativní) činnost.

Druh ochranné známky, která slouží k označení výrobků nebo služeb, jež splňují určité standardy stanovené vlastníkem známky. Držitel certifikační známky nesmí sám výrobky nebo služby nabízet – jeho role spočívá výlučně v certifikaci shody se stanovenými kritérii (např. složení, způsob výroby, kvalita apod.).

Známka, kterou si registruje organizace za účelem licencování jiným subjektům jako důkaz, že jejich výrobky nebo služby splňují určité standardy – např. bio označení. Použití podléhá oficiálně zveřejněným pravidlům.

vada písemně zachyceného projevu vůle (viz správnost listiny) zjevná podle obsahu jednání a okolností; skutečný obsah je předvídatelný.

Cooling-off period je zvláštní fáze námitkového řízení před EUIPO, která umožňuje přihlašovateli a namítajícímu uzavřít dohodu ještě před zahájením formálního posuzování. Slouží k mimosoudnímu vyřešení sporu a předejití zbytečným nákladům. Podle Návodu EUUIPO trvá tato doba standardně 24 měsíců od oznámení o zahájení řízení. Na žádost obou stran ji lze zkrátit nebo prodloužit. Po dobu jejího trvání se řízení pozastavuje a EUIPO do něj nezasahuje. V praxi se během cooling-off period uzavírají zejména: dohody o omezení rozsahu přihlášky, dohody o soužití ochranných známek (coexistence agreements), licenční ujednání či jiné kompromisy. Pokud se strany nedohodnou, EUIPO pokračuje v projednávání a rozhodne o námitkách podle standardního řízení. Praktický význam: Cooling-off period podporuje vyjednávání a smírné řešení konfliktů, což je v souladu s principy efektivity a hospodárnosti. Umožňuje stranám zachovat obchodní vztahy a vyhnout se dlouhému sporu.

Při posuzování zaměnitelnosti názvů léčiv se kromě jejich názvu sledují i další faktory, jako je způsob podání, léková forma, účinná látka a síla dávkování – podle algoritmu např. amerického úřadu FDA.

předmět darovací smlouvy; bezúplatný převod vlastnického práva – § 2055, § 2056 až 2059, § 2068 a násl., § 2072 a násl. o. z.

bezúplatný převod zanedbatelné hodnoty bez zatížení povinnostmi – § 2066 o. z.