(podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 3086/2024, ze dne 27. 11. 2025; § 498 a § 509 o. z.)

Představte si to: stavba běží, zemní práce jedou, termíny tlačí. A pak – výpadek spojení. Optický kabel je přerušený. V tu chvíli se z „neviditelné infrastruktury“ stává nejviditelnější problém na celé zakázce.

Jenže skutečný zlom přichází až o chvíli později, když do sporu vstoupí otázka, která rozhodne celý právní režim:  Je optická síť (a kabel v ní) movitá věc, nebo nemovitost?

Nejvyšší soud v tomto rozhodnutí dává odpověď, která je pro praxi tvrdá, ale srozumitelná:

Síť elektronických komunikací je samostatnou věcí nemovitou, protože jde o liniovou stavbu – a to bez ohledu na to, jak je uložen optický kabel, který tvoří její součást.

To je věta, která mění vyjednávání, žaloby, regresy i smluvní nastavení na stavbách.

1) Co se v případu stalo (rychlá rekonstrukce děje)

V řízení šlo o náhradu škody na optickém kabelu ve vlastnictví žalobkyně.

• Objednatel (Brněnské komunikace, a. s.) měl smlouvu na projektovou dokumentaci (s 2. žalovanou) a smlouvu na provedení díla – sanaci havarijního sesuvu komunikace (s 1. žalovanou jako zhotovitelkou).

• Podle smlouvy měla 1. žalovaná před zahájením prací zjistit rozmístění podzemních vedení a v průběhu provádění je vhodně přeložit nebo chránit, aby nedošlo k poškození.

• V projektové dokumentaci však 2. žalovaná nezakreslila vedení trasy optického kabelu, ač měla k dispozici digitální technickou mapu města Brna obsahující trasy inženýrských sítí.

• Při zemních/výkopových pracích došlo k přerušení kabelu, výpadku spojení a následně k opravě formou výměny celého úseku, s náklady vyčíslenými (bez DPH) na 797 543 Kč.

Žalobkyně se domáhala náhrady škody po obou žalovaných.

2) První zásadní právní „spínač“: co vlastně bylo poškozeno

Soudy musely vyřešit, zda se v právním smyslu posuzuje:

• „kabel“ jako materiál (něco, co lze vyměnit), nebo

• „síť elektronických komunikací“ jako celek (liniová stavba, systém).

A právě tady Nejvyšší soud přináší klíčové rozlišení, které je v praxi rozhodující:

Kabel jako materiál vs. kabel jako součást sítě

Nejvyšší soud výslovně odlišuje:

• optický kabel jako materiál potřebný k vybudování sítě (samostatná věc movitá)

• a optický kabel, který už je do sítě zabudován (není samostatnou věcí v právním smyslu, ale tvoří součást sítě).

Soud to přirovnává k rozdílu mezi:

• cihlou jako stavebním materiálem a

• cihlou jako součástí domu.

A pak přichází věta, která je jádrem rozhodnutí: Povahu věci movité či nemovité může mít pouze věc v právním smyslu jako celek, nikoli její součást. Síť elektronických komunikací je nemovitá věc bez ohledu na to, jak je uložen optický kabel, který tvoří její součást.

Když se hádáte o „kabel v chráničce“, hádáte se často o špatný objekt. Soud řeší „síť“.

3) Proč je síť elektronických komunikací nemovitá věc (logika § 498 a § 509 o. z.)

Rozhodnutí stojí na dvou pilířích:

(A) Síť je liniová stavba (§ 509 o. z.)

Nejvyšší soud uzavírá, že kabelová síť elektronických komunikací:

• není součástí pozemku,

• je součástí liniové stavby ve smyslu § 509 o. z.,

• a proto je samostatnou věcí v právním smyslu.

(B) „Nepřenositelnost bez porušení podstaty“ (§ 498 odst. 1 věta druhá o. z.)

Nejvyšší soud zdůrazňuje, že pro naplnění podmínky § 498 odst. 1 věty druhé o. z. musí být „přenesení“ věci možné bez náročnějších technických opatření.

A současně upozorňuje na argument, který je pro praxi velmi nepohodlný, ale právně přesný: „Za současného stavu techniky lze v podstatě oddělit od zemského povrchu téměř jakoukoli věc, aniž by se poškodila… v opačném případě by byl vyloučen smysl a účel věty druhé § 498 odst. 1 o. z.“

Jinými slovy: nejde o to, že „všechno jde nějak vyndat“. Jde o to, zda to lze přenést tak, aby se nezničila podstata té věci.

A podstata sítě není „plast + sklo“. Podstata je: technická struktura umožňující vedení dat.

Nejvyšší soud výslovně popisuje, že sítě elektronických komunikací jsou sofistikované systémy přenosu médií, kde se řeší minimalizace ztrát, napojení, bezpečnost provozu, dostupnost údržby, odolnost vůči vlivům atd. A proto si lze jen stěží představit fyzické přenesení sítě či její části bez porušení její podstaty.

4) Námitka „je to v HDPE chráničce, dá se to vytáhnout“ – a proč neuspěla

Dovolatelky namítaly, že v dané věci šlo o kabely „závlačné“ v HDPE trubce, a tedy že kabel nesplňuje podmínku nemovitosti (lze jej vyjmout a přenést bez porušení podstaty).

Nejvyšší soud na to odpovídá dvěma kroky:

1. I kdyby kabel šel technicky vytáhnout, není to právní otázka „kabelu“. Rozhodné je, že kabel je po zabudování součástí sítě.

2. Nemovitostí je síť jako celek (liniová stavba), a její právní povaha se neodvíjí od způsobu uložení konkrétní součásti.

Závěr: „Síť elektronických komunikací… je věcí nemovitou bez ohledu na to, jak je uložen optický kabel, který tvoří její součást.“

To je přesně ten typ závěru, který v praxi „odstřihne“ velkou část obvyklé obrany založené na technickém popisu uložení kabelu.

5) Druhá velká praktická linka rozhodnutí: odpovědnost projektové s.r.o. za vadnou dokumentaci

Rozhodnutí řeší i otázku, kterou firmy často zkouší jako „únikovou cestu“: 

Když dokumentaci fakticky zpracovala autorizovaná fyzická osoba (společník), odpovídá jen ona – nebo i společnost?

Nejvyšší soud uzavírá:

• právní úprava počítá s tím, že vybrané činnosti ve výstavbě mohou provádět i právnické osoby, pokud výkon zajišťují autorizovanými osobami,

• pokud autorizované osoby vykonávají povolání jako společníci s.r.o. zřízené za účelem výkonu povolání, vykonávají je jménem společnosti a na její účet,

• a proto se pochybení společníka vedoucí ke vzniku újmy přičítá obchodní společnosti.

Nejvyšší soud výslovně říká, že dovětek o odpovědnosti autorizované osoby znamená možnost souběžné odpovědnosti autorizované fyzické osoby, nikoli vyloučení odpovědnosti společnosti.

Výsledná věta pro praxi: Společnost s ručením omezeným s předmětem podnikání projektová činnost je povinna nahradit škodu vzniklou v příčinné souvislosti s vadou projektové dokumentace, kterou vyhotovil její společník (autorizovaný projektant). O tomto tématu se rozepisujeme v samostatném příspěvku.

6) Procesní linka: poučovací povinnost a „neúplná apelace“

Dovolatelky namítaly, že odvolací soud prolomil zásadu neúplné apelace, když po výzvě podle § 118a odst. 3 o. s. ř. umožnil doplnit důkazy k výši škody.

Nejvyšší soud ale připomíná ustálený výklad:

• poučovací povinnost podle § 118a je postavená na objektivním principu,

• neposkytne-li poučení soud prvního stupně (ač měl), musí ho v odvolacím řízení poskytnout odvolací soud,

• a v těchto případech se pravidla neúplné apelace neuplatní tak, jak tvrdily dovolatelky – jde o přípustnou nápravu vady řízení.

Prakticky: pokud odvolací soud dojde k závěru, že výše škody nebyla dosavadními důkazy prokázána, může žalobkyni znovu poučit a umožnit doplnění tak, aby spor nebyl „prohraný na formalitě“ důkazního břemene.

7) Co je „pravé“ právní poselství rozsudku (v jedné větě)

Když je optický kabel součástí sítě elektronických komunikací, neřešíte kabel – řešíte síť. A ta je v právním smyslu nemovitost, i kdyby kabel ležel „volně“ v chráničce.

Tohle poselství je pro podnikatele zásadní, protože určuje, jak se bude spor rámovat:

• jaký objekt je předmětem škody,

• jaká je jeho právní povaha,

• a jak se budou hodnotit obrany typu „šlo to vyjmout“.

8) Mini-kontrola : 5 otázek, které by si měl položit každý, kdo řeší škodu na síti

1. Poškozena byla součást (materiál), nebo funkční část sítě jako systému?

2. Byl kabel zabudovaný do sítě (tedy součást), nebo ještě samostatná věc jako materiál?

3. Nesnaží se druhá strana zúžit předmět sporu na „kabel v chráničce“, i když judikatura míří na „síť“?

4. Kdo smluvně převzal povinnost zjišťovat a chránit podzemní vedení (a co přesně to znamenalo)?

5. Kdo je pasivně legitimovaný u projektové dokumentace: jen fyzická osoba, nebo i společnost?

9) Závěr: kabel je detail. síť je realita.

Na stavbě se často uvažuje jednoduše: „kabel se vymění“.

V právu ale rozhoduje jiná logika: „co je věc“ a „co je její podstata“.

A Nejvyšší soud tímto rozsudkem říká: Podstatou není kus materiálu. Podstatou je funkční síť. A ta je nemovitá věc.

Pokud řešíte smlouvy (SOD / PD) nebo spor o škodu na inženýrských sítích, tohle je přesně ten typ rozhodnutí, který vám buď otevře dveře – nebo je zavře. Podle toho, jestli se opřete o správný objekt: síť, ne kabel.