místo, kde se osoba zdržuje s úmyslem žít trvale; fikce bydliště dle § 80 o. z.

místnost nebo soubor místností určených k bydlení; samostatný funkční celek – § 136 odst. 1, § 744 a násl., § 1158 a násl., § 2235 a násl. o. z.

referenční byt pro určení obvyklého nájemného – § 2246 odst. 2 o. z.

viz jednotka.

faktické úkony zachovávající funkční stav věci; v nájmu provádí nájemce – § 2207, 2213 o. z.

Označení, které sice není zapsáno v rejstříku, ale díky intenzivnímu užívání může být chráněno proti zneužití – zejména v právních systémech typu angloamerického „common law“.

Běžný obchodní styk představuje soubor obvyklých a úplatných právních jednání podnikatele, která činí v rámci svého závodu a oboru podnikání. Jde o takové úkony, které odpovídají tomu, co je v daném odvětví běžnou obchodní praxí. Právní základ: § 1752 odst. 1 občanského zákoníku (o. z.); § 13, § 57, § 255 odst. 2, § 310 zákona o obchodních korporacích (z. o. k.). Podstatou pojmu je hranice mezi „běžným“ a „mimořádným“ obchodem. Běžný obchodní styk zahrnuje transakce, které podnikatel uzavírá při své činnosti pravidelně (např. prodej zboží, objednávky materiálu, poskytování služeb). Mimořádný obchodní styk znamená právní jednání, které z obvyklé činnosti vybočuje, např. prodej zásadní části majetku mimo hlavní obor podnikání. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 9. 2022, sp. zn. 24 Cdo 3166/2021, není charakter běžného obchodního styku vyloučen ani tehdy, je-li kupní smlouva uzavřena prostřednictvím interního informačního systému, do něhož mají přístup pouze obchodní partneři (např. importér a jeho síť dealerů). Rozhodující je, zda se takový způsob uzavírání smluv v daném oboru běžně používá. V případě prodeje nových automobilů mezi importérem a dealerem jde o zcela typický postup, a tedy o běžný obchodní styk ve smyslu § 1109 písm. b) o. z. Soud zároveň zdůraznil, že i v takových případech může být po nabyvateli vyžadována tzv. investigativní povinnost – tedy přiměřená míra ověření, zda převodce je skutečně oprávněn věc převést. Tato povinnost chrání princip dobré víry a hraje roli při posuzování, zda kupující mohl nabýt vlastnictví od nevlastníka. Závěry z rozhodnutí: Běžný obchodní styk nelze omezovat jen na transakce s širokou veřejností. Může jít i o uzavírání obchodů v uzavřeném systému (např. dealerské portály, interní B2B sítě), pokud odpovídají běžnému fungování podnikání. Posouzení, zda jde o běžný obchodní styk, vždy závisí na okolnostech konkrétního případu – zejména na povaze předmětu obchodu, oboru podnikání převodce i nabyvatele, obvyklé ceně a podmínkách transakce, a způsobu, jakým se v daném odvětví obchody běžně uzavírají. Dobrá víra nabyvatele se neposuzuje formálně, ale podle toho, zda při obvyklé opatrnosti mohl mít pochybnost o oprávnění převodce. Příklad z praxe: Importér vozidel FORD prodával nové vozy svým autorizovaným dealerům prostřednictvím interního systému, který byl přístupný jen těmto subjektům. Nejvyšší soud uznal, že i takový uzavřený způsob obchodování je běžný obchodní styk, protože jde o standardní distribuční mechanismus v automobilovém odvětví. Shrnutí: Běžný obchodní styk podle § 1109 písm. b) o. z. zahrnuje veškeré úplatné právní jednání podnikatele, které odpovídá jeho obvyklému provozu a praxi v daném oboru. Není rozhodující forma uzavření smlouvy (např. interní systém nebo platforma), ale to, že jde o transakci běžnou v rámci činnosti podnikatele. Při pochybnostech o oprávnění převodce je na nabyvateli, aby prokázal dobrou víru, což může zahrnovat i přiměřenou kontrolu okolností převodu. Právní odkazy: § 1109 písm. b), § 7, § 1752 občanského zákoníku; rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 24 Cdo 3166/2021; § 196a odst. 4 obchodního zákoníku; usnesení NS ze dne 26. 11. 2020, sen. zn. 29 ICdo 144/2018. Tři klíčové poznatky: Běžný obchodní styk může probíhat i v uzavřeném systému. Nabyvatel v dobré víře je chráněn, pokud jedná v rámci běžné praxe svého oboru. K zachování dobré víry může být nutná přiměřená ověřovací (investigativní) činnost.

Druh ochranné známky, která slouží k označení výrobků nebo služeb, jež splňují určité standardy stanovené vlastníkem známky. Držitel certifikační známky nesmí sám výrobky nebo služby nabízet – jeho role spočívá výlučně v certifikaci shody se stanovenými kritérii (např. složení, způsob výroby, kvalita apod.).

vada písemně zachyceného projevu vůle (viz správnost listiny) zjevná podle obsahu jednání a okolností; skutečný obsah je předvídatelný.

Cooling-off period je zvláštní fáze námitkového řízení před EUIPO, která umožňuje přihlašovateli a namítajícímu uzavřít dohodu ještě před zahájením formálního posuzování. Slouží k mimosoudnímu vyřešení sporu a předejití zbytečným nákladům. Podle Návodu EUUIPO trvá tato doba standardně 24 měsíců od oznámení o zahájení řízení. Na žádost obou stran ji lze zkrátit nebo prodloužit. Po dobu jejího trvání se řízení pozastavuje a EUIPO do něj nezasahuje. V praxi se během cooling-off period uzavírají zejména: dohody o omezení rozsahu přihlášky, dohody o soužití ochranných známek (coexistence agreements), licenční ujednání či jiné kompromisy. Pokud se strany nedohodnou, EUIPO pokračuje v projednávání a rozhodne o námitkách podle standardního řízení. Praktický význam: Cooling-off period podporuje vyjednávání a smírné řešení konfliktů, což je v souladu s principy efektivity a hospodárnosti. Umožňuje stranám zachovat obchodní vztahy a vyhnout se dlouhému sporu.

Při posuzování zaměnitelnosti názvů léčiv se kromě jejich názvu sledují i další faktory, jako je způsob podání, léková forma, účinná látka a síla dávkování – podle algoritmu např. amerického úřadu FDA.

předmět darovací smlouvy; bezúplatný převod vlastnického práva – § 2055, § 2056 až 2059, § 2068 a násl., § 2072 a násl. o. z.

bezúplatný převod zanedbatelné hodnoty bez zatížení povinnostmi – § 2066 o. z.

běžný společenský dar budoucímu dědici; nesmí zjevně vybočovat – § 1660 o. z.

závazek dárce poskytovat pravidelné plnění (podporu) – § 2062 o. z.

bezúplatný převod podmíněný přežitím dárce obdarovaným – § 2063 o. z.

soubor prvků s informacemi zaznamenaný na hmotném nosiči – § 2389 o. z.; § 1, § 2, § 88 a násl. autorského zákona.

Rozhodující časový údaj, od kterého se odvíjí tzv. priorita – tedy přednostní právo vůči pozdějším přihláškám. V některých jurisdikcích se při shodném datu u více přihlášek rozhoduje podle přesného času podání.

Okamžik, od kterého je známka oficiálně zapsaná a účinně chráněná. Kolem tohoto data je obvykle známka zveřejněna v úředním věstníku.

Cooling-off period označuje období na smírné vyřešení sporu mezi přihlašovatelem ochranné známky EU a osobou, která proti přihlášce podala námitky. Jde o fázi před zahájením formálního projednávání námitek u EUIPO, která má umožnit oběma stranám dosáhnout dohody bez nutnosti pokračovat v řízení. Toto období trvá standardně dvacet čtyři (24) měsíců od oznámení o zahájení námitkového řízení, přičemž ho lze na společnou žádost zkrátit nebo prodloužit. Během této doby se řízení pozastavuje, a strany mohou jednat například o: omezení rozsahu přihlášky, souhlasu se zápisem pro určité třídy výrobků/služeb, nebo uzavření smírné dohody či spolu-existence značek. Pokud se do konce cooling-off period nepodaří dosáhnout dohody, řízení pokračuje a EUIPO přistoupí k formálnímu posouzení námitek. Článek 43 nařízení Komise (EU) 2018/625 o námitkovém řízení před EUIPO.