Běžný obchodní styk představuje soubor obvyklých a úplatných právních jednání podnikatele, která činí v rámci svého závodu a oboru podnikání. Jde o takové úkony, které odpovídají tomu, co je v daném odvětví běžnou obchodní praxí.

Právní základ: § 1752 odst. 1 občanského zákoníku (o. z.); § 13, § 57, § 255 odst. 2, § 310 zákona o obchodních korporacích (z. o. k.).

Podstatou pojmu je hranice mezi „běžným“ a „mimořádným“ obchodem. Běžný obchodní styk zahrnuje transakce, které podnikatel uzavírá při své činnosti pravidelně (např. prodej zboží, objednávky materiálu, poskytování služeb). Mimořádný obchodní styk znamená právní jednání, které z obvyklé činnosti vybočuje, např. prodej zásadní části majetku mimo hlavní obor podnikání.

Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 9. 2022, sp. zn. 24 Cdo 3166/2021, není charakter běžného obchodního styku vyloučen ani tehdy, je-li kupní smlouva uzavřena prostřednictvím interního informačního systému, do něhož mají přístup pouze obchodní partneři (např. importér a jeho síť dealerů). Rozhodující je, zda se takový způsob uzavírání smluv v daném oboru běžně používá.

V případě prodeje nových automobilů mezi importérem a dealerem jde o zcela typický postup, a tedy o běžný obchodní styk ve smyslu § 1109 písm. b) o. z. Soud zároveň zdůraznil, že i v takových případech může být po nabyvateli vyžadována tzv. investigativní povinnost – tedy přiměřená míra ověření, zda převodce je skutečně oprávněn věc převést. Tato povinnost chrání princip dobré víry a hraje roli při posuzování, zda kupující mohl nabýt vlastnictví od nevlastníka.

Závěry z rozhodnutí:

Běžný obchodní styk nelze omezovat jen na transakce s širokou veřejností. Může jít i o uzavírání obchodů v uzavřeném systému (např. dealerské portály, interní B2B sítě), pokud odpovídají běžnému fungování podnikání.

Posouzení, zda jde o běžný obchodní styk, vždy závisí na okolnostech konkrétního případu – zejména na povaze předmětu obchodu, oboru podnikání převodce i nabyvatele, obvyklé ceně a podmínkách transakce, a způsobu, jakým se v daném odvětví obchody běžně uzavírají.

Dobrá víra nabyvatele se neposuzuje formálně, ale podle toho, zda při obvyklé opatrnosti mohl mít pochybnost o oprávnění převodce.

Příklad z praxe: Importér vozidel FORD prodával nové vozy svým autorizovaným dealerům prostřednictvím interního systému, který byl přístupný jen těmto subjektům. Nejvyšší soud uznal, že i takový uzavřený způsob obchodování je běžný obchodní styk, protože jde o standardní distribuční mechanismus v automobilovém odvětví.

Shrnutí: Běžný obchodní styk podle § 1109 písm. b) o. z. zahrnuje veškeré úplatné právní jednání podnikatele, které odpovídá jeho obvyklému provozu a praxi v daném oboru. Není rozhodující forma uzavření smlouvy (např. interní systém nebo platforma), ale to, že jde o transakci běžnou v rámci činnosti podnikatele. Při pochybnostech o oprávnění převodce je na nabyvateli, aby prokázal dobrou víru, což může zahrnovat i přiměřenou kontrolu okolností převodu.

Právní odkazy: § 1109 písm. b), § 7, § 1752 občanského zákoníku; rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 24 Cdo 3166/2021; § 196a odst. 4 obchodního zákoníku; usnesení NS ze dne 26. 11. 2020, sen. zn. 29 ICdo 144/2018.

Tři klíčové poznatky:

Běžný obchodní styk může probíhat i v uzavřeném systému.

Nabyvatel v dobré víře je chráněn, pokud jedná v rámci běžné praxe svého oboru.

K zachování dobré víry může být nutná přiměřená ověřovací (investigativní) činnost.