Dědic smluvní

Dědic určený dědickou smlouvou (§ 1582 občanského zákoníku). Dědickou smlouvou zůstavitel povolává druhou smluvní stranu nebo třetí osobu za dědice nebo odkazovníka a druhá strana to přijímá; smlouva vyžaduje formu veřejné listiny, tedy notářského zápisu. Dědická smlouva je nejsilnějším dědickým titulem: má přednost před závětí i před děděním ze zákona a zůstavitel ji nemůže jednostranně zrušit. Dědickou smlouvou nelze pořídit o celé pozůstalosti; jedna čtvrtina musí zůstat volná, aby o ní zůstavitel mohl pořídit podle své zvlášť projevené vůle, například závětí (§ 1585 občanského zákoníku).