Imobilizace cenných papírů je proces, při němž se fyzické listinné cenné papíry ukládají do hromadné úschovy u schovatele, jako je centrální depozitář. Tento postup zahrnuje evidenci, která je podobná té, jakou mají zaknihované cenné papíry. Právní rámec imobilizace vychází hlavně z § 2413 občanského zákoníku a dalších relevantních zákonů. Podstatou je, že emitent cenného papíru předává tyto papíry schovateli na základě úschovní smlouvy, a to ve prospěch jejich vlastníků. Vlastník má právo na vydání cenného papíru, ale jinak s ním může manipulovat pouze prostřednictvím evidence depozitáře. Tímto způsobem se vytváří zvláštní typ cenného papíru, který sice existuje v listinné formě, ale veškerá práva a manipulace s ním se řídí pravidly pro zaknihované cenné papíry. Emitent může při rozhodování o imobilizaci postupovat stejně jako při převodu listinných cenných papírů na zaknihované. Může také nahradit všechny vrácené nebo neplatné listinné cenné papíry hromadnou listinou. Zajímavostí imobilizace je, že při vydání listinných cenných papírů na řad nebo na jméno se neuvádí jméno vlastníka. Emitent je povinen toto jméno doplnit až při vydání konkrétnímu majiteli. Imobilizované cenné papíry tak představují jakýsi mezistupeň mezi listinnými a zaknihovanými cennými papíry – právně se s nimi nakládá jako s evidenčními, ale fyzicky zůstávají v listinné podobě. Klíčová ustanovení: § 2413 občanského zákoníku § 38 zákona č. 591/1992 Sb., o cenných papírech § 92 a násl. zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu Shrnutí: Imobilizace umožňuje emitentům jednodušší správu listinných cenných papírů a jejich bezpečné vedení v evidenci, aniž by došlo k úplnému převodu na zaknihované cenné papíry. Tento právní rámec efektivně spojuje tradiční a moderní způsoby evidence cenných papírů.